Průběh terapie

Jak bude spo­lu­prá­ce vypa­dat je vel­mi indi­vi­du­ál­ní a zále­ží na spo­leč­né domluvě i na tom, s jakým téma­tem při­chá­zí­te. Nemám jed­nu “šab­lo­nu”, pod­le kte­ré pra­cu­ji se vše­mi kli­en­ty stej­ně. Nao­pak. S kaž­dým zvlášť hle­dá­me kon­krét­ní ces­tu s ohle­dem na kli­en­to­vo nasta­ve­ní, hod­no­ty, pova­hu, ale i kon­krét­ní pro­blém, se kte­rým při­chá­zí. Někdy se jed­ná o prá­ci indi­vi­du­ál­ní, jin­dy je uži­teč­ná páro­vá tera­pie. Čas­to se mě kli­en­ti pta­jí, “jak dlou­ho to bude trvat”. Poprav­dě odpo­ví­dám, že nevím. Sta­lo se mi, že jsme spo­leč­nou prá­ci zvlád­li za dvě setká­ní, jin­dy je potře­ba pár týd­nů, měsí­ců, někdy i let. Osvěd­či­lo se mi domlu­vit se napří­klad na pět setká­ní (po nichž by již něja­ký výsle­dek měl být vidět), abychom si pak spo­leč­ně řek­li, zda jsme kus prá­ce udě­la­li a zda to kli­en­to­vi dává smy­sl a pomá­há. Něja­ký čas ke změ­ně je pros­tě vět­ši­nou nut­ný a zázra­ky za “pět minut” jsou vel­kou, ale oprav­du vel­kou výjim­kou. Něco jiné­ho je pora­den­ství, kte­ré může být sku­teč­ně i jed­no­rá­zo­vé. Někdy se kli­ent potře­bu­je pou­ze v něčem zori­en­to­vat, dozvě­dět se infor­ma­ce, pro­mys­let situ­a­ci a podob­ně.

Je mi ctí, že kro­mě vlast­ní pra­xe mohu půso­bit i v dal­ších insti­tu­cích. Kro­mě dlou­ho­do­bé spo­lu­prá­ce s cen­t­rem asis­to­va­né repro­duk­ce Gen­net je to i tera­pe­u­tic­ké pra­co­viš­tě Kli­ni­ka Pra­ha-Děčín při Insti­tu­tu pro sys­te­mic­kou zku­še­nost (ISZ) v Pra­ze a tera­pe­u­tic­ká sku­pi­na Nový Pří­běh. Baví mě zís­ká­vat nové zku­še­nos­ti v pod­nět­ném pro­stře­dí mých kole­gů a ráda se nechá­vám inspi­ro­vat jejich nápa­dy, ener­gií a život­ní­mi posto­ji. Jak se říká, “více očí více vidí, více uší více sly­ší”, pro­to sdí­le­ní pro­fes­ních zku­še­nos­tí a spo­lu­prá­ce s kole­gy napříč tera­pe­u­tic­ký­mi pra­co­viš­ti je pro mě nesmír­ně důle­ži­tá. Úzce spo­lu­pra­cu­ji s dal­ší­mi odbor­ní­ky (dět­ský psy­cho­log, neu­ro­log, psy­chi­atr, fyzi­o­te­ra­peut, soci­ál­ní pra­cov­ni­ce), ke kte­rým v pří­pa­dě potře­by své kli­en­ty ode­sí­lám. Mít kolem sebe síť spřá­te­le­ných odbor­ní­ků, se kte­rý­mi vzá­jem­ně spo­lu­pra­cu­je­me je skvě­lá a uži­teč­ná věc.

Ráda bych ješ­tě doda­la, že si vel­mi vážím důvě­ry, kte­rou mezi sebou s kli­en­ty máme, pro­to je dis­krét­nost důle­ži­tou sou­čás­tí mé pro­fes­ní eti­ky. Jsem člen­ka Čes­ké aso­ci­a­ce pro psy­choterapii (ČAP), jejíž sta­no­vy mě zava­zu­jí nejen k dodr­žo­vá­ní etic­ké­ho kode­xu, ale i k pra­vi­del­né super­vi­zi své prá­ce a povin­né­mu prů­běž­né­mu vzdě­lá­vá­ní.